Letní prázdniny se přehouply přes druhou půlku což neznamená, že triatlonisti zahálejí. Skvělým příkladem, že se v létě naplno trénuje a závodí je Simona Křivánková, která se za měsíc a půl zúčastnila 3 dlouhých ironmanu 226, a dvou půlek 113. O tom, že se Simona a Pepa nenechali zahanbit a dosáhly vynikajících úspěchů si můžete přečíst v následujícím článku, kde jsou i odkazy na záznamy z těchto závodů na ČT sport. Bez dlouhého otálení se podívejte jak Křivánkovi tráví letní dovolenou.
MORAVIAMAN, Otrokovice MČR v dlouhém triatlonu – plný Ironman
V sobotu jsme se postavili na start tohoto pěkného závodu. Plavecká část byla z důvodu teplé vody (nad 26 stupňů) bez neoprénu, což je pro nás “neplavce”, jak již víte, nevýhoda. Na kole bylo částečně zataženo a občas si s námi pohrával vítr. Na závěrečný běh nás stihl déšť, který příjemně osvěžil.
Simona:
Sice mám odjeto již nespočet ironmanů, ale na startu tohoto závodu (jediný dlouhý triatlon u nás!) jsem stála vlastně pouze jednou. Protože se jednalo o MČR, tak jsem se jej snažila procpat do svého závodního kalendáře. Letos pojedu zase více ironmanů, tak je důležité závody pečlivě zvažovat, aby zdraví i mysl vydržely.
Po kvalitním plaveckém výkonu, kde jsem asi překvapila nejen sebe :), jsem vylézala v čase 1:03,15 na prvním místě. Cyklistiku jsem se řídila radami trenéra (dle prvního scénáře – první po plavání = hlídat si umístění a nezničit se). Na běh jsem již vybíhala se slušným náskokem a od začátku do konce užila bez jakýchkoliv problémů. Konstantním tempem jsem jej zaběhla za 3:10. Celý závod se mi jel parádně bez větších problémů. Kéž by takto probíhaly všechny ironmany.
Pepa:
Plavání bez neoprénu pro mě hrůza. Z vody jsem vylézal na 13.místě (ztráta na první a druhé místo téměř 12 minut) a musel jsem spoléhat na cyklistiku, že se posunu dopředu. Postupně jsem se probojoval na 7.pozici, ale zde už jsem věděl, že už se moc neposunu, protože předenou byli samí kvalitní cyklisti, kteří umí i hodně rychle běžet. Hlídal jsem si tedy spíše záda. Do cíle jsem doběhl na 6.místě v absolutním pořadí (1.v kategorii) v čase 9:13,28. vzhledem k tomu, že jsem letos z důvodu vytíženosti omezil tréninkové hodiny, jsem s časem spokojený.
Ze závodu bude sestřih na ČT4sport zde https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/319297371361002-moraviaman-2019 Také jsem dělala několik rozhovorů pro různá média:
https://www.triatlony.com/clanek/14282-moraviamana-suverenne-ovladli-favorite-renc-a-krivankova
https://www.idnes.cz/sport/ostatni/moraviaman-2019.A190624_141850_sporty_ald
Challenge Roth, Německo – plný Ironman
Nikomu asi není třeba představovat tento závod s více jak 3500 startujícími a k tomu ještě štafety! Závod s více jak 250 000 diváky podél tratí, neskutečná atmosféra od startu do cíle, organizace bez chyby…to je legendární Challenge Roth.
Bohužel si z tohoto pěkného závodu odvážím ze svého výsledku velké zklamání. Měl to být první z mých letošních cílů. Tréninky vypadaly dobře, Moraviaman, který jsem jela 14 dní před Rothem byl tomu ukazatel. Bohužel ale posledních asi 9 dní před Rothem nebyly úplně ideální. Nachladila jsem, pak nás v týdnu před závodem navštívila žaludeční viróza a já jsem strávila téměř celou středu nečekaně v posteli se zvýšenou teplotou. Nicméně jsem se nenechala rozhodit a v Rothu jsem chtěla zajet čas pod 9:15 a dostat se v opravdu nabité konkurenci do TOP10.
V sobotu bylo 30 stupňů, na závod se mělo ochladit na 22-24 a mělo být bezvětří tj. téměř ideální počasí. Předpověd se ale docela nečekaně změnila – ráno déšt a celý den dost foukalo. Plaveckou část (která byla pro PRO kategorii bez neoprenu) jsem zaplavala na své poměry parádně. Bohužel jsem již před startem kvůli dešti a chladnému počasí pěkně vymrzla. Ve vodě jsem se vůbec nezahřála. Na kole mi trvalo téměř hodinu než mi bylo teplo! Nohy mi k mému nemilému překvapení vůbec nejely, tepy nechtěly nahoru a navíc mi bylo (asi z vody) skoro celou cyklistiku špatně od žaludku. Předvedla jsem zde svůj nejhorší cyklistický výkon a mentálně mi dala cyklistika pěkně zabrat. Na zvlněném běhu jsem pak předvedla standardní výkon, který mě neurazil ale ani nepotěšil (3:15), nakonec to byl ale celkově 7. nejrychlejší běh.
Cílovou pásku jsem nakonec proťala na 14.místě v čase 9:46.
Proč to nejelo? Nevím. Možná ta viróza, nachlazení, únava… zimu jsem docela nakonec zvládla, bolavé břicho mě občas trápí, ale vždy se toho nějak rozumně zbavím (zde to byl extrém). Těžko říct, proč to nesedlo. Jedno je jasné, tak hrozně jsem snad ještě nejela a ztrátu, kterou jsem na kole nabrala už nebylo možné seběhnout. No nic, dělám za tímto výkonem tlustou čáru a jde se dál 🙂
Hamrman, Hamr na Jezeře – půlka
Jedná se menší pořádaný Honzou Kubešem, o to hezčí závod v nádherném prostředí. Loni se nám tu moc líbilo, takže bylo jasné, že do těchto končin (Hamr na Jezeře) zavítáme na pár dní i letos. Předpověď počasí byla dost deštivá, nakonec se naštěstí nevyplnila a vykouklo nám běhěm prodlouženého víkendu i sluníčko.
Čtvrtek jsme věnovali odpočívání na pláži. V pátek jsme deštivé počasí využili k návštěvě IQparku v Liberci a večernímu posezení s přáteli. V sobotu jsme závodili a večer opět poseděli u grilu s přáteli. V neděli jsme ještě zafandili na sprint triatlonu, vykoupali jsme se a frčeli domů.
V den závodu mělo původně celý den pršet. Nakonec bylo počasí jako na houpačce, chvíli vysvitlo sluníčko, chvíli pršelo. Na kole nás stihla asi hodinová průtrž, což nebylo nic příjemného, ale na extrémní počasí jsme byli psychicky připraveni 🙂
Simona:
Po týdnu odpočinku po Rothu jsem se nakonec na start tohoto závodu postavila. Je jasné, že absolvovat týden po dlouhém půlku je docela blbost, ale počítala jsem s tím, že to pojedu volnějším tempem spíše jako kvalitnější vytrvalostní trénink a užiji si další pěkný závod u nás. Z vody jsem vylézala na druhém místě s několika holkama za zády. Na kolo jsem se pořádně oblékla a nenechala nic náhodě (p.s. nechápu, jak to některé holky mohly absolvovat jen v dresu! Umrzla bych) V úvodním kopečku asi na 7.kilometru mě trochu překvapivě předjela třetí Peťa Veselá (její výkonnost rok od roku roste a moc jí fandím). Nenechala jsem si to samozřejmě líbit :). Nakonec jsem se jí pomalu vzdalovala a v druhé polovině cyklistiky jsem předjela první závodnici. Na běh jsem si chtěla udělat lehký náskok, abych mohla běžet volnějším tempem a nic neriskovat. To se zadařilo a do cíle jsem doběhla na prvním místě. Ano, jela jsem závod v tréninkovém volnějším módu, na druhou stranu jsem myslela, že bude stačit tempo volnější. Holky jely moc pěkně a gratuluji všem závodníkům, co tento závod v nelehkých podmínkách, které nám připravilo počasí dokončili!
Pepa:
Až na průtrž na kole pro mě bylo ideální počasí. Plavání jsem měl standardní a z vody jsem vylézal na 4. pozici. Na kole jsem se posunul na třetí místo, které jsem si pak udržel na běhu až do cíle.
Ford Challenge Prague – půlka
Sobotní závod v Praze byl nakonec pro oba úspěšný 🙂 Sice ani jeden z nás městské závody zrovna v oblibě obecně moc nemáme (přece jen nás více táhne příroda a zeleň), ale ten v Praze ze série Challenge jsme si nemohli ani letos nechat ujít.
Po dvou letech byli organizátoři nuceni změnit trať cyklistiky. Kolem této změny se ještě před závodem strhla na sociálních sítích lavina s negativním hodnocením kvality tratě (sjezdy, technické zatáčky, škaredý povrch, přejezdy kolejí…). To nás trochu vyděsilo. Já osobně technické tratě neupřednostňuji, tak jsem se obávala, co nás bude v sobotu čekat za překvapení. Nakonec to byl naštěstí zbytečný humbuk! Ano trať byla zcela jiná než doposud a loňská se mi líbila víc, ale že by to byla zase taková katastrofa? To ne! I jiné závody mají velice podobné tratě – Challenge Wallchsee, Challenge Rimini, Challenge Heilbronn…. Holt to byla technická trať a nebyla tak rychlá. Přejezdy však byly opraveny, případné nerovnosti nebo nebezpečná místa řádně označena. Co se týče plavání, to vedlo stejně jako loni ve Vltavě se startem na Střeleckém ostrově. Běh vedl v samém centru Prahy ve třech okruzích.
Simona:
Od začátku června jsem v módu Ironman, tedy tréninky odpovídají specializaci na tuto trať. Po Moraviamanovi a Rothu jsem měla týden volno a pak lehké tréninky. Z těchto tréninků jsem absolvovala Prahu. Při pohledu na nabité startovní pole a do mého tréninkového deníku jsem tušila, že to bude spíše příjemný výlet a trénink “intenzity” s reálným umístěním 9.-10. místo, když to dobře půjde. Každopádně jsem zde ze sebe chtěla vydat své aktuální maximum a závod si užít.
Plavaní jsem naštěstí neabsolvovala celé sama, žádné terno to ale nebylo. Cyklistiku jsem rozjela slušně. Na okruhu s technickými pasážemi jsem se snažila jet co nejlépe a zbytečně neztrácet v zatáčkách. Předjela jsem nějaké závodnice, ale ke konci kola už to nebylo ono. Na běh jsem vyrážela s tím, že třeba ještě někoho seběhnu (jak se často děje). Ztrátu po plavání jsem měla na holky docela slušnou a moc jsem nevěřila, že by se dala na kole ukrojit z této propasti výraznější část. Nakonec jsem kolo až tak špatné neměla. Běh byl docela fajn, nohy poslouchaly a já jsem si užívala atmosféru fandících diváků kolem trati a makala, co to šlo…nakonec z toho bylo 6.místo v elite 🙂 Ohromná radost a to víte, že i motivace do dalších tréninků a závodů.
Pepa:
Plavání bylo po první bójku spíše boj o život a plavecký styl. Už dlouho jsem takovou bitku ve vodě teda nezažil Asi 200metrů od startu po otočce se skupinka lehce roztrhla a dalo se plavat již “normálně”. Cyklistická část se mi docela líbila a díky technickým pasážím i rychle utekla. Běh byl letos díky menšímu počtu okruhů (loni čtyři, letos tři) příjemnější. Naštěstí mě nepotkala žádná krize a díky tomu, že se zatáhlo tak jsem se neuvařil. S výsledkem jsem, jak jinak, než spokojený 🙂
ČT SPORT tv vysílání https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12905760513-challenge-prague-2019/219471291362104
Slovakman, Piešťany – plný Ironman
Plavání ve Váhu bylo okořeněno trsy rostlin, do nichž jsme se párkrát zamotali a připadali si jako v hororu ? Nejeden závodník vypadal ověnčený těmito ozdobami při výběhu z vody jako vodník. Na kole a běhu jsme se letos sice neuvařili, ale počasí nám přichystalo na cyklistiku mix od slunce, průtrže mračen až po silný vítr s nepříjemnými poryvy.
Pepa:
Po plavání jsem nasedal na kolo na sedmém místě. Cyklistika mi na Slovakmanovi sedí a doufal jsem, že ztrátu na soupeře před sebou smažu. Cca na 60km jsem se ocitl na čele s Petrem Vabrouškem a Davidem Jílkem. Do konce cyklistiky jsme zůstali pospolu jen s Petrem a zkoušeli si nastupovat. Do druhého depa jsme dorazili s Petrem současně. Během slézání z kola jsem při přendávání nohy přes kolo chytl křeč do nohy a nabořil jsem do zábran (k překvapení jak mému tak diváků). Naštěstí bez pádu. Na běh jsem vybíhal v solidním tempu s Petrem. Do 23 km jsme spolupracovali a chvíli jsem myslel, že možná Křivošům vyjde double. Bohužel však přišly křeče v žaludku(naštěstí bez nehody), které mě donutily zpomalit. Než jsem se zpět dostal do tempa předběhl mě skvěle běžící Michal Holub (Maraton 2:58). Do cíle jsem tedy doběhl na třetím mistě v čase 8:52. Takže za mě dobrý.
Slovakman byl můj čtvrtý závod v řadě ve čtyřech týdnech. (půlka Hamrman-sprint xtrail Vysočany-půlka Challenge Prague-Slovakman).
Simona:
Závod jsem absolvovala na pokyny trenéra předepsaným tempem, aby mi zbyly síly na Ironman Copenhagen, který absolvuji za 14 dní. Závod jsem si od začátku opravdu užívala. Cyklistika mi byla teda v jednom okruhu kvůli poryvům větru až nepříjemná a nemohla jsem jet ani v hrazdě. Jinak ale 6 okruhů uteklo jako nic. Bavilo mě sledovat “souboj” mezi Pepou a Petrem. Běh byl díky tempu “na pohodu” již s velkým náskokem. Na druhou stranu, jako bych už od začátku cítila ještě únavu z Challenge Prague. Posledních 7km už mi tedy moc nechutnalo, ale tak už to u maratonu někdy chodí. Divácká kulisa byla parádní a děkuji všem za fandění!
[lastupdate]
